HISTORIE
Původ tohoto psa je velmi starodávný. První psi s hřebenem obráceně rostoucí srsti na hřbetě se objevili v Egyptě 3000 let před n.l. Dozvěděli jsme se o tom z řezeb a maleb nalezených v hrobech faraonů. Jedna dřevořezba zobrazuje kupírovaného psa s čistým ridgem. Některé malby ukazují kupírované ridgebacky lovící antilopy v poušti. Jestliže se podíváte na zbarvení a chování většiny plemen vyskytujících se v této oblasti – faraonského chrta, azavaka, saluku, grayhounda, slugu, dokonce ibizského podenka, běžné starověké dědictví je jasné.
První bílí muži, kteří viděli psy s ridgi, byli Portugalci, již přistáli na místě dnešního Kapského Města v Jižní Africe roku 1487.
Jak se dostali psi s hřebenem obráceně rostoucí srsti a jejich pánové z Egypta na jih Afriky? To je dlouhé povídání s mnoha zastávkami podél cesty. Celá historie afrického kontinentu je jedno stěhování národů. Jak byli lidé vytlačováni z afrického roku, cestovali na západ a na jih.
Křováci (Sanové) byli lovci a sběrači, zatímco Khoin-Khoinové ovládali dobytek a psy, což posilovalo jejich nomádskou životní cestu. Podle posledních výzkumů byly obě skupiny poměrně izolované a vznikly v severní Botswaně, části jižní Afriky. Kdysi se věřilo, že lidé, kteří přišli z afrického rohu, předcházeli migraci Bantuů v jižní Africe. Rozhodně předkové těchto lidí přišli z afrického rohu, protože existuje mnoho jeskynních maleb ve východní Africe, které jsou podobné jeskynním malbám nalezeným všude v jižní Africe. Také máme svědectví o tom, že se starali o psy.
Psi byli využíváni k honům na lvy a leopardy, kteří hledali snadnou kořist ve stádech, ale jen ti nejnebojácnější psi chtěli pokračovat v útoku. Podle legend existovali nejčastěji psi s ridgem spíše než s hladkým hřbetem. Protože nápadný hřeben zpět rostoucí srsti označoval loveckou obratnost, tito psi požívali zvláštní úcty Khoin-Khoinů. Psi také mohli pást stáda, stopovat zvěř, dokázali se o sebe postarat a byli velkými obránci ohniště a domova.
Se založením nizozemských kolonií začali Búrové používat Khoin-Khoiny jako námezdní dělníky. Psi samozřejmě přišli se svými lidmi na farmy jižní Afriky. Zde byly hodně podpořeny jejich ochranářské schopnosti stejně jako jejich nebojácnost a lovecká obratnost. Búrové používali mnoho plemen, která přivezli s sebou ke křížení se psy Khoin-Khoinů. Ačkoli se říkalo, že psi s hřebenem obrácené srsti na hřbetě pocházejí z křížení s hyenami, je to vyloučeno. Hyeny by psy zabily dříve, než by je nakryly, a také jejich genetická výbava je odlišná. Podobné je to se šakaly. Šakalové mají o jeden pár chromozomů více než psi domácí, takže také křížení se šakaly je nepravděpodobné.
Nejslavnějším člověkem spojeným s ridgebacky dávných dnů byl reverend Charles Helm. V roce 1875 založil misii s nemocnicí u pramenů řeky Umzigwani, přítoku Limpopa. Helm přivezl z Kimberly dvě feny, pravděpodobně psy typu chrta, jménem Powder a Lorna. Slavný lovec a cestovatel Cornelius Von Rooyen byl jedním z mnoha návštěvníků misie reverenda Helma ve vnitrozemí země, které dnes říkáme Zimbabwe.
Von Rooyen byl tak ohromený Helmovými psy, že nechal své lovecké psy nakrýt tyto feny. Podle Davida H. Helegsena ani jeden ze dvou Helmových psů neměl ridge, ale hřebeny se objevily až u potomků Von Rooyenových psů. Tito psi jsou zakladateli plemene rhodeský ridgeback, jak ho známe dnes. Von Rooyen pokračoval ve výběru svých loveckých psů jak podle přítomnosti ridge, tak i jejich nebojácnosti, vytrvalosti a vynikajících loveckých schopností. Posléze se usídlil poblíž Salisbury, ale pokračoval v lovech často v bývalé západní Rhodesii a Botswaně. Jeho psi se stali legendami a byli poměrně žádaní. V té době chovalo psy s hřebenem také mnoho dalších lidí, zvláště v oblasti Bulawayo. Původně své psy získali od Von Rooyena, ačkoli registrovaných jich bylo jen několik, jestli vůbec nějaký. Psi byli především používaní jako lovečtí, k honu a přinášení zvěře. Byli také známí svou inteligencí, chytrostí a vytrvalostí, vlastnostmi, které Von Rooyen šlechtil.
Jeden lovec popisuje ve svém časopise nádherný příběh. Postavil si na noc tábor a jeho ridgebackové hledali něco k večeři. Na vzdáleném břehu řeky, vedle které kempovali, vypátrali antilopu. Jak běhali nahoru a dolů po břehu, sledovalo však psy mnoho krokodýlích očí. Nakonec psi vyběhli nahoru proti proudu řeky a vztekle se rozštěkali. Všichni krokodýli plavali proti proudu za psy, zatímco psi se plazili zpět dolů po proudu tak, aby na ně nebylo vidět, pak řeku přeplavali, chytili si večeři a pěknou chvíli si užívali.
Nejběžnější špatná představa o rhodeských ridgebacích je, že skutečně zabíjeli lvy. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Žádný pes, a je jedno, jak je odvážný, nemůže zabít lva. Když lvi neustálými nájezdy obtěžovali kraal, ridgebackové mohli být využití ke sledování lva a neustálým štěkáním jej udržet na místě, dokud ho lovci nebudou moci zastřelit. Mnoho lovců té doby popisuje bolestné příběhy o smělosti těchto psů a jejich ochotě položit život za svého majitele. V jedné z nejsmutnějších příhod zaznamenaných v časopise popisuje lovec pohřeb svého milovaného ridgebacka poté, co mu zachránil život před poraněným lvem.
Zatímco farmáři měli větší zájem o psa, který by byl schopen hlídat farmu, lovci se více zajímali o psa s obrovskou vytrvalostí a úctyhodnou rychlostí při honu. Tak byl dán základ dvojdílnosti, kterou dnes u plemene vidíme. Jihoafričtí Búrové chovali ridgebacky spíše typu mastifa, zatímco britští lovci-farmáři v Rhodesii chovali spíše psy typu chrta. Tato variabilita je vidět ve výstavních kruzích dodnes. Rhodeský ridgeback je skutečně dvouúčelový pes, talentovaný honicí pes na všechny typy zvěře včetně ptáků a pracovní pes na farmě pasoucí dobytek a hlídající dům.
